Střih už máte a chcete se pustit do šití?

Pak pojďte rovnou na druhý díl sartoriálu. V našem fotonávodu vám šití kolové sukně ukážeme krok za krokem včetně všech triků.

Kolové sukně, resp. sukně, na jejichž střih se použijí segmenty kruhu, jsem rozdělila do tří základních kategorií – kolová, půlkolová a ¾ kolová. Připravila jsem vám náhledy všech variant ve dvou typech materiálu na zmenšené panně pro sukni o délce cca 65 cm, tedy lehce pod kolena.

Půlkolová sukně je už široká sukně, ve které s přehledem uděláte dlouhý krok, schová vám větší pozadí, ale nebudete působit mohutně.  Nespotřebuje tolik materiálu a dobře se stříhá a měří. Bývá oblíbená taky jako podšívka pro široké řasené tylové sukně a velké spodničky.

Kolová sukně je klasika, nesmrtelný evergreen, který v krátké verzi využijete na horké letní dny, pop-up šaty se spodničkou a v dlouhé variantě na velkou svatební či večerní róbu. Potřebujete na ni nejvíce materiálu a nesluší postavě se širokým pasem, protože přidává na objemu. Naopak úzký pas či štíhlou postavu krásně podtrhne, hodí se skvěle i na postavy typu hruška, kde je třeba dolní část schovat a horní vyzdvihnout.

3/4 kolová sukně je takový kompromis mezi kolovou a půlkolovou. Já osobně ji mám velmi ráda hlavně v té dlouhé verzi, kdy působí skoro jako kolová, ale spotřebuje méně materiálu. Je podobně objemná, ale má méně skladů. Trochu složitěji se ale stříhá, u některých materiálů může působit nesymetricky.

Splývavé materiály

Splývavé látky se hodí na krásně rozevláté kolové sukně s mnoha měkkými sklady.

Na fotce šatů je hedvábný krepdešín, ale podobný bude i hedvábný satén, krep marokén, krepžoržet, žoržet a šifon. Samozřejmě jsou i nehedvábné materiály, které krásně splývají, především viskózy – já doporučuji jejich kvalitnější a ekologičtější varianty jako je Tencel (plátno či krepžoržet, serž je o něco tužší), modal, EcoVero nebo cupro.

A ano, nezdá se vám to, ta kolová sukně na poslední fotce je jaksi „cípatá“. Neujela mi ruka, takto se prostě splývavý materiál v šikmém směru vytahuje, proto je nanejvýš důležité po sešití sukni vodorovně zarovnat, což vám ukážu v druhém díle o šití kolové sukně.

Tyto látky vám doporučuji, pokud chcete něco mezi splývavou a tužší sukní. 

Něco mezi nesplývavým a splývavým materiálem by byl například hedvábný habutaj, voál, serž, z buretových hedvábí pak noil a matka. Z nehedvábných látek sem spadá lněné a jemné bavlněné plátno, z viskóz látky v keprové vazbě, tedy serž.

Střih na kolovou sukni je opravdu jednoduchý, ale položit ho správně na látku už je docela oříšek, zvlášť jestli pracujete s materiály s užší šířkou, jako je hedvábí nebo brokát. Ačkoli vám následující část článku výpočet spotřeby materiálu velmi ulehčí, přesto doporučuji, abyste si udělali náčrt pro váš konkrétní projekt na papír. Já to dělám tak, že si v měřítku 1:10 (1 cm = 10 cm) nakreslím střihové díly, vystřihnu je a poskládám na papír. Protože až se budete plazit po zemi a snažit se nakreslit a vystřihnout poloměr větší, než je rozpětí vašich rukou, budete celkem rádi, že máte plán, jak na to. 

Náčrt, jak zakreslit střih přímo vám na míru jsem přidala ke každému typu sukně zvlášť. Důležité je věnovat pozornost polohování a výpočtu spotřeby látky. Kromě typu sukně závisí totiž i na dalších faktorech – na šířce látky, délce sukně a vašich mírách.

U každého typu sukně je uvedena tabulka spotřeby pro různé šířky látek. Vybrala jsem pro vás ty nejčastější:

140 cm – běžná šíře látek, obvykle 140 až 150 centimetrů, někdy i 137, což bývá odvozeno z amerických palců. Většina látek se běžně prodává v této šíři včetně bavlny a lněného plátna. Této šířce se také tradičně říká „dvojitá šíře“, protože historicky se látky dělaly užší a 140 cm bylo vlastně dvakrát tolik. Na tuto šíři se střih pokládá nejlépe.

110 cm – nejčastější šířka hedvábí, bývá obvykle něco mezi 110 a 114 cm. Delší sukně se vám sem už nevejdou a budete muset střih rozdělit na více dílů.

75 cm – takzvaná „jednoduchá šíře“, dnes se v ní tkají především brokáty. Střih na kolovou sukni se musí rozdělit do několika dílů, aby se na látku vešel. Dá se to ale obejít dnes zatracovanou, dříve ale zcela běžně používanou metodou sešití dvou pruhů látek k sobě, takže vznikne vlastně jeden pruh o šířce 150 cm, se kterým se už pracuje dobře. Není to však příliš profesionální a je nutné si uvědomit, že na sukni pak vznikne zvláštní šikmý šev.

V podstatě téměř vždy ušetříte látku, když budete počítat s předním středovým švem. Někdo to ale považuje za neestetické a snaží se tomu vyhnout. V některých případech to jde, ale na úkor spotřeby materiálu, takže je třeba vzít nějakou látku do rezervy, klidně i jednu délku sukně navíc. Tabulka spotřeby s tím nepočítá, tak pozor na to.

V tabulce spotřeby jsem sice zahrnula malou rezervu, která by ve většině případů mohla stačit na pásek, ale raději vezměte tak 10 cm na pásek navíc. Pokud chcete přidat nějaké další prvky, jako je sedlo, kapsy apod., je také třeba připočítat látku navíc.

Šíře 110 cm – krátké i středně dlouhé sukně můžete stříhat obdobně jako u šířky 140 cm, tedy ze dvou dílů. Ovšem sukně delší než 80 cm se vám již na látku nevejdou, takže bude třeba střih rozdělit na 4 díly. Asi se ptáte, k čemu je to prázdné místo na polohovém plánu – nešlo by tam ten díl dát obráceně a tak ušetřit látku? No, nešlo, protože pak byste museli sešívat rovnou část prvního dílu se šikminou z druhého a pokud nejste machři, tak vám z toho vzniknou ošklivé varhánky na jedné straně. A i když se vám to povede, může se látka po několika vypráních „rozjet“ a varhánky se objeví stejně. 

Také u lesklých látek typu satén budou díly v místě sešití jinak odrážet světlo, takže na jedné straně švu bude látka lesklá a světlá, na druhé matná a tmavší. Zajímavé ale je, že takhle se sešívaly secesní sukně na začátku století. Sukně je totiž potom co se splývavosti týče rovnoměrnější, není na jednom místě trčavá a na druhém splihlá, protože se efekt šikminy vždy vyrovná rovným druhým dílem.

Pokud máte látku, která je z obou stran stejná, jako je třeba plátno, habutaj, krepdešín, dupion atd., tak jste vyhráli, protože stačí díl otočit lícem na rub a hned vám hezky vyjde rovný šev na rovný šev. Nesmíte si ale látku z té špatné strany pokreslit… :-)

Šíře 75 cm – se 4 díly si vystačíte až do 70 cm délky, pak už je třeba díly rozdělit napůl.

Zajímavé na této sukni je, že neušetříte zas až tolik materiálu oproti kolové sukni, resp. něco ano, ale zbude vám prázdné místo, které třeba využijete na něco jiného. Další zajímavostí je, že švy nevycházejí na stranu, ale šikmo dopředu. Poloměr je obvod pasu x 0,21, takže například s pasem 72 cm to bude 72 x 0,21 = 15,1 cm.

Střih je třeba na látku nakreslit celkem třikrát, takže základní sestava je 3dílný střih, u užších šířek 6 a 12dílný.

Šíře 140 cm – se třemi díly se krásně vejdete do šířky látky. Jen pozor, ne že nakreslíte jeden čtvrtkruh a jeden půlkruh! Je třeba myslet na zapínání vzadu, proto je tam třeba udělat šev. Přední díl vám vyjde celkem zajímavě tak, že v přední středové linii nebude šev, ale šikmina, což může být esteticky moc pěkné, protože předek bude plošší a strany trčavější. Problém můžou dělat látky, které jsou nestejnoměrně tuhé po osnově a útku, protože pak byste měli levý (předo)boční šev jinak splývavý než pravý.

Šíře 110 cm – delší sukně (nad 90 cm) již budou vyžadovat rozdělení na 6 dílů. Vznikne vám tak přední středový šev. Trochu nešikovně tu vychází sesazování, pokud byste chtěli dodržet konvenci rovný šev na rovný šev, tak vám stoupne spotřeba minimálně o jednu délku… takže jsem počítala s tím, že boční díly budou vycházet rovný šev na šikmý šev. Pokud je vaše látka z obou stran stejná, tak je to jedno, jeden díl po nastříhání otočíte na rub.

Šíře 75 cm – tady už záleží na délce. Na krátkou vám vyjdou jen 3 díly, na střední 6 a na dlouhou musíte už mít dílů 12.

Poloměr kolové sukně spočítáte jako obvod pasu / 6,28, což si možná pamatujete ještě ze základky ze vzorečku pro obvod kružnice (obvod = 2πr, tedy r = obvod/2π = obvod/2*3,14 = obvod/6,28). Dílů bude potřeba střihnout celkem 4.

Na kolovou sukni je přirozeně největší spotřeba a u užších šířek bude třeba dělit na více dílů, u brokátu dokonce na 16.

Šíře 140 cm – Klasická kolovka má 3dílný střih, přičemž přední střed je beze švu, což je fajn :-) Kolová sukně má nejužší poloměr, takže se vám lépe vejde v délkách 115–120 cm, na rozdíl od půlkolové.

Šíře 110 cm – delší sukně (od 90 cm) je už třeba stříhat jako 8dílné, tedy každý čtvrtkruh rozdělit napůl.

Šíře 75 cm – u krátké sukně (do 50 cm) se vejdete ještě se třemi díly, pak už je ale třeba použít 8, a na dlouhé sukně dokonce 16 dílů :-( Přiznávám, že to už je trochu moc, takže bych v případě kolové sukně z brokátu popřemýšlela o variantě sešívání pruhů, jak jsem již zmínila na začátku.

Jste z toho vyřízení? Já taky. Dobrá zpráva je, že další díl, v kterém vám ukážu, jak si sukni krok za krokem ušijete, už bude výrazně jednodušší. Však to znáte – dvakrát měř, jednou řež.

V dalším dílu sartoriálu si v podrobném fotonávodu krok za krokem ukážeme jak kolovou sukni ušít.