O hedvábí

Hned na úvod je třeba říct, že tématem článku je přírodní hedvábí. Někteří obchodníci bohužel slovem hedvábí běžně označují umělé látky ze syntetických vláken. Je to nešvar, se kterým mnoho nenaděláme, ale naštěstí vám můžeme alespoň poradit.

Co je to tedy přírodní hedvábí? Encyklopedická definice přírodního hedvábí je jednoduchá: je to živočišný textilní materiál, který se získává ze zámotků (kokonů) některých druhů hmyzu, především bource morušového.

Naše definice je také jednoduchá: je to úžasný, krásný a jedinečný materiál, který by vám neměl v šatníku chybět, ať už v podobě oblečení nebo doplňku. Vlastnostem přírodního hedvábí se totiž ještě žádná syntetika nevyrovnala.

Přírodní hedvábí se vyrábí ze snovacích žláz hmyzu, nejčastěji motýla bource morušového. Jeho larvy se zakuklují do zámotků – kokonů, ze kterých se pak získává hedvábné vlákno.

Hedvábí je materiál s dlouhou historií. Ve svých počátcích bylo vyhrazeno pouze čínskému císařskému dvoru, později se z něj stalo vzácné, exotické zboží, které si mohli dovolit jen ti nejbohatší. Dnes je pravé hedvábí již cenově dostupnější a dávno neplatí, že hedvábné látky jsou jen choulostivý luxus, který se nehodí na běžné každodenní oblečení. Hedvábí se nabízí v mnoha provedeních a dají se z něj ušít jak honosné šaty, tak tričko k džínům.

Pravé hedvábí má spoustu skvělých vlastností, které výrazně převyšují těch několik málo nevýhod. Které to jsou?

Mohly bychom začít vyzdvihováním hebkosti a prodyšnosti hedvábných látek, ale my na nich máme úplně obyčejně nejraději to, že jsou tak hezké. Hedvábné vlákno má díky téměř dokonale hladkému povrchu a jedinečnému průřezu (trojúhelník se zaoblenými rohy) unikátní jemný lesk, který nelze napodobit ani tím nejkvalitnějším umělým materiálem. Stejně jedinečná je i splývavost jemných látek (šifon, krepdešín, satén) a „papírové“ sklady, jaké vytváří hedvábný taft, dupion nebo dyšes. Přírodní hedvábí velmi dobře přijímá barvu a jen těžko najdete tak nádherné odstíny, jakými se barví třeba dupiony nebo habutaje.

Na praktických vlastnostech ovšem také záleží. Jak už jsme zmínili, pravé hedvábí je hebké – na kůži ho skoro necítíte. Je jemné, hladké (skvěle se nosí i látky s „drsnější“ vazbou jako žoržety nebo burety) a nedráždí ani citlivější pokožku.

Hedvábí je prodyšné (platí to i pro silnější látky jako třeba dyšes) a s výjimkou některých látek chladivé. Nejchladivější jsou lehké hladké látky (krepdešín, satén). Měkčí materiály, které nemají tak hladký povrch (hedvábný žerzej, směsové látky s hedvábím, divoké hedvábí, burety), působí tepleji.

Hedvábí stejně jako ostatní přírodní materiály tolik nezadržuje pachy. Kdo sportuje ve funkčním syntetickém oblečení, ví, jak často ho musí prát. Na intenzivní sporty sice hedvábí nedoporučujeme, ale tuto vlastnost jistě oceníte i u halenky, plesových šatů nebo hedvábného spodního prádla.

Hedvábí na rozdíl od bavlny neplesniví a nenapadají ho moli jako například vlnu. Při skladování si jen dávejte pozor, aby neleželo dlouho složené v jedné poloze, sklady by pak už nešly vyžehlit. Týká se to především málo nošeného oblečení, jako jsou třeba slavnostní šaty, a samozřejmě látek, které čekají ve skříni, až si z nich ušijete něco krásného.

Hedvábí je choulostivé na vysoké teploty při praní a žehlení, dodržujte proto instrukce pro péči (vlažná voda, vlažná žehlička). Některé látky by se neměly namáčet vůbec, ale platí to především pro ty nejluxusnější, ze kterých se běžné každodenní kousky nešijí (dyšes, taft).

Jak se starat o hedvábí, to je téma, kterému se podrobně věnujeme v samostatném článku Jak prát hedvábí.

Mezi nevýhodami bývá zmiňována ještě mačkavost, která je bohužel typická pro většinu přírodních materiálů. Ne každé hedvábí se ale hodně mačká a některé látky se nemačkají skoro vůbec (např. směsi s elastanem). Podrobněji se o mačkavosti a dalších vlastnostech jednotlivých látek dočtete v článku o druzích hedvábných látek.

Ano i ne. Přírodních hedvábí je totiž nespočet. Když se mluví prostě jen tak o hedvábí, má se na mysli většinou to nejrozšířenější, tedy morušové. Druhů je však hned několik. Všechny se pyšní výbornými vlastnostmi přírodního hedvábí zmíněnými výše, ale různí se vhledem, leskem, původem, způsobem výroby i cenou. Podrobně to popisujeme v našem článku Druhy hedvábí.

U nás v Sartoru se vám nestane, že byste si pod názvem „hedvábí“ koupili něco jiného než pravý přírodní materiál, ale ne všude je to bohužel pravidlem. Na vině je hlavně zmatek v terminologii, někdy však může jít i o vypočítavost.

Co je to tedy umělé hedvábí? Výraz „hedvábí“ se dříve používal pro jakékoli „nekonečné“ vlákno. Morušové hedvábí je jediný přírodní materiál, který patří do této skupiny (ačkoli samozřejmě není nekonečné – jen hodně dlouhé). Kromě toho do ní spadají už jen umělé materiály. Polyesterové nebo viskózové hedvábí je dlouhé uměle vyrobené hladké vlákno, určené například na výrobu imitací hedvábných látek. Dnes už někteří odborníci raději používají pro syntetiku termín „filament“, aby se to nepletlo.

Stane se, že v některé prodejně narazíte na látku označenou jako hedvábí, ale ve skutečnosti je polyesterová nebo viskózová. Nemusí to být vědomý pokus o podvod, jen neznalost. Podle platné legislativy (v Česku se řídíme nařízením Evropského parlamentu a rady č. 1007/2011) se ale slovem „hedvábí“ v materiálovém složení látek smějí označovat výhradně vlákna získaná ze snovacích žláz hmyzu – tedy pravé přírodní hedvábí. Máte-li o složení látky pochybnosti, raději se před koupí ptejte nebo si vzorek látky otestujte.

Dávejte si také pozor při nákupu ze zemí mimo EU. Někde neplatí tak přísná pravidla a jako „silk“ se označuje všechno, co hedvábí aspoň trochu připomíná. Není-li uvedeno, že se jedná o „100% natural silk“, počítejte spíše se syntetickou variantou.

Pravé hedvábí od umělého poznáte vlastně docela jednoduše. Podrobný návod, jak se nenechat ošidit, najdete v samostatném článku o tom, jak poznat hedvábí.

Výroba přírodního hedvábí je složitý a časově náročný proces. O housenky i kukly se musí nepřetržitě pečovat a náročné je i následné zpracování kokonů a spřádání vláken.

Je to ale také nesmírně zajímavý proces, který pro vás postupně dokumentujeme. Již teď se s námi můžete podívat například do přádelny hedvábných nití, kde se velejemná vlákna přeměňují na krásnou lesklou přízi a kterou popisujeme v našem prvním příspěvku o výrobě hedvábí „Od kokonu k niti“.

Mimochodem, víte, že hedvábné kokony se prodávají a nakupují na speciálních obchodních burzách a jejich cena je kolísavá podobně jako ceny akcií na Wall street? V Indii je to jediný legální způsob, jak kokony prodávat a nakupovat. Trh probíhá formou aukce a je to velmi napínavé. Chtěli byste se na takovou burzu podívat? Díky naší reportáži o tom, jak se obchoduje s bourcem morušovým můžete třeba hned.

Jednu věc karavany převážet nesměly: tajemství výroby hedvábí. Čína si chtěla zachovat monopol (Evropané byli ochotní za hedvábí utrácet dekadentní množství zlata) a vývoz bourců nebo jejich vajíček trestala smrtí. První bource získal byzantský císař Justinián I., který pro ně vyslal dva mnichy. Ti se vrátili v roce 552 n. l. a založili evropský hedvábnický průmysl. Z Byzance už to nebylo daleko do západní Evropy, severní Afriky a arabských zemí.

Největším evropským hedvábnickým centrem se stala Itálie, především města Lucca, Benátky, Florencie a Janov. Hedvábný průmysl kvetl i ve Španělsku, kde se tkalo nejdříve pod arabskou nadvládou v Andalusii a později, za vlády katolických králů, ve Valencii (ta proslula především výrobou hedvábných sametů). Později se hedvábnictví usídlilo také ve Francii, konkrétně ve městě Lyon, kde dodnes najdete některé původní dílny v provozu. V 17. století pracovala v hedvábnickém průmyslu celá třetina Lyoňanů. Italské a francouzské hedvábí bylo velmi kvalitní a obě země díky němu získaly také pevné postavení v nově se rozvíjejícím světě módy.

V druhé polovině 19. století bohužel evropské hedvábnictví zdecimovaly epidemie nemocí, které napadaly housenky bource. Zároveň stoupala cena hedvábí, které nedokázalo konkurovat ostatním produktům rozkvétajícího textilního průmyslu a díky novým možnostem dopravy (rychlejší lodě, otevření Suezského průplavu) naopak zlevňovalo importované hedvábí.

V Evropě zůstává několik továren, které vyrábějí luxusní hedvábné látky, surové hedvábí na výrobu se však dováží z Asie. Největšími světovými producenty hedvábí zůstávají, tak jako v dávných časech, Čína a Indie s malým přispěním Japonska.

Hedvábí je osvědčený materiál s bohatou historií a má své opodstatněné místo i v dnešním šatníku. Hedvábné oblečení vyhovuje zásadám slow fashion – je kvalitní, krásné a dobře se nosí, proto se nestane, že by vám zbytečně leželo ve skříni, a nakonec jste ho nevyužité vyhodili. Nabídka hedvábných látek je navíc tak široká, že si můžete pořídit takřka jakoukoli součást šatníku od luxusních večerních či svatebních šatů přes letní halenky až po výjimečně komfortní spodní a noční prádlo.

Samotná výroba hedvábí je v porovnání s jinými materiály, jako je bavlna nebo běžná viskóza, ekologické. Jeho výroba nespotřebovává velké množství vody ani nevyžaduje používání nebezpečných chemikálií, s jejichž odpadem by byl problém. Navíc pro chování bourců je třeba živých stromů – moruší, které je nejdříve třeba vypěstovat a pečovat o ně, spolu s hedvábím tedy vznikají i rozlehlé morušové sady.

Hedvábné látky v nabídce Sartor Bohemia