Malý slovník bavlněných látek

O kvalitě bavlněné látky rozhoduje už vstupní surovina, ale také její další zpracování. Zajímá-li vás téma podrobněji, přečtěte si náš článek věnovaný bavlně jako materiálu.

Americká bavlna je v Čechách takový fenomén, že jsme se rozhodli začít článek právě jí. Na termín „americká bavlna“, případně „patchworková bavlna“, narazíte v mnoha obchodech. Označují se tak bavlněná plátna z jemné, kvalitní bavlny, obvykle potištěná zajímavým autorským potiskem. Jsou určená hlavně na šití patchworku a většinou se skutečně dovážejí ze Spojených států, kde má patchwork dlouhou tradici a patří tu mezi oblíbené ruční práce. Když patchwork na konci devadesátých let dorazil do Česka, používala se místní plátna a kalika, která ale nebyla moc kvalitní a nabízela jen omezený výběr vzorů. Proto se k nám postupně začala dovážet bavlna od amerických firem, které se specializují na patchworkové materiály, a název „americká bavlna“ zdomácněl, i když se látky na patchwork dovážejí i z jiných zemí. Pro pořádek je nutné podotknout, že jenom část amerických bavln je skutečně americké výroby, jejich nemalá část je vyráběna obdobně jako většina jiných látek v Asii.

Americké bavlny se samozřejmě dají použít nejen na patchwork, ale i na oblečení – zvlášť máte-li rádi zajímavé, veselé vzory a nevadí vám trochu vyšší gramáž a tím pádem tuhost látky – na lehké a vzdušné halenky se americké bavlny nehodí.

Další proslulou bavlnou je Liberty. Liberty je poměrně drahá britská značka, která nabízí bavlněné látky s vlastními potisky. Nejznámější je asi jejich linon (lawn) – druh jemného, hustě tkaného plátna. Liberty Fabrics jsou proslulé nejen kvalitou látky samotné, ale především krásnými, většinou drobnými květinovými vzory. Kdybyste někdy vyrazili na výlet do Londýna, můžete navštívit slavný obchodní dům Liberty, kde se v jedinečném historickém interiéru prodávají nejen látky, ale také móda a kosmetika známých i menších značek.

Mezi další speciální látky patří japonská bavlna na sashiko. Sashiko je tradiční japonská technika prošívání, která původně sloužila jen ke zpevnění látky, ale postupně se z ní vyvinula minimalistická výšivka s typickými vzory. Tradiční sashiko se vyšívá bílou nití na modré bavlněné plátno barvené přírodním indigem a může nám tak připomínat moravský modrotisk – i pro ten se používá přírodní indigo, vzor je bílý a někdy až geometricky jednoduchý.

Indigové plátno je možné používat jako kterékoli jiné bavlněné plátno, tedy k šití oděvů, doplňků, k vyšívání i do interiéru. Je ale nutné počítat s tím, že přírodní indigo při praní vždycky trochu pouští. Bílé prošívání sashiko se praním vždycky lehce zabarvilo domodra, ale to nevadilo – naopak se to považovalo za žádoucí.

Z bavlny se vyrábí mnoho zajímavých látek, z nichž některé už dnes skoro neznáme, ale mnohé se díky zájmu o slow fashion zase pomalu vracejí.

Většina těchto látek se vyrábí nejen z bavlny, ale i ze lnu, viskózy a dalších materiálů. Slovník bavlnářských tkanin je, jak se říká, „dlouhý jak týden“, proto jsme si do našeho výčtu bavln vybrali z oděvních tkanin ty tkané (o úpletech a žerzejích v tomto článku řeč nebude), s kterými se nejpravděpodobněji setkáte anebo takové, které stojí za představení, pokud je ještě neznáte. Začneme u těch nejjemnějších:

Mušelín je lehká, hladká, měkká, průsvitná tkanina z jemných nití, utkaná v plátnové vazbě. Běžně se vyrábí z neopalované příze, která je jemně „chlupatá“. Tím se liší například od batistu, který má zcela hladký povrch. Mušelín má také řidší vazbu než batist, jeho dostava – tedy počet nití na jeden centimetr – je cca 25-30. Mušelín se vyrábí nejen z bavlny, ale také ze lnu, hedvábí, existuje dokonce i vlněný mušelín (mousseline de laine).

Název látky pochází z iráckého města Mosul, které bývalo výrobou tkaných látek proslulé.

V českých obchodech se pod názvem mušelín často prodává gázovina, dvojitá gázovina nebo další látky s podobnou strukturou (organtýn), někdy je to dokonce plenkovina s typickým čtverečkovým vzorem. Skutečný mušelín je tkaný z jemnějších nití a ve výrazně hustší vazbě.

Jedná se o řídce tkanou, měkkou, průhlednou tkaninu, většinou z neopalovaných, jemně chlupatých nití. Tká se obvykle v tzv. perlinkové vazbě, která vychází z plátnové vazby, ale v osnově jsou nitě v párech a obtáčejí se kolem nití útkových – pomáhá to zpevnit velmi řídkou a volnou vazbu. Oděvní gázovina se prodává také ve dvojité nebo trojité verzi, kdy jsou k sobě plošně spojené dvě nebo tři vrstvy látky – ta je pak pevnější, neprůhledná a méně choulostivá.

Název látky pochází ze starého palestinského přístavního města Gaza u Středozemního moře, které bývalo důležitým výrobním místem řídce tkaných bavlněných tkanin.

Řídce tkaná, průhledná, silně natužená bavlněná látka. Používá se na podšívky, spodničky nebo naškrobené součásti krojů.

Lehká, průsvitná látka tkaná v husté plátnové vazbě. Vyrábí se z opalovaných nití s ostřejším zákrutem (tj. nit je pevně zakroucená), je proto hladká, bez chloupků a nesplývá tak měkce jako mušelín nebo batist.

Vysoce kvalitní lehká, hladká, splývavá tkanina, utkaná v husté plátnové vazbě z opalovaných nití z dlouhých bavlněných vláken. Dostava batistu (počet nití na jeden centimetr) je cca 35. Světlé barvy jsou průsvitné. Batist býval původně lněný a šilo se z něj jemné spodní prádlo, šátky a kapesníky. Bavlněný nebo viskózový batist je skvělá látka na lehké letní šaty, halenky nebo volné kalhoty.

Jemný batist se dříve dovážel a dále upravoval v Anglii nebo Holandsku. Jméno má odvozeno od vlámského tkalce Jean-Bapriste-Chambrey.

Kment je v podstatě synonymum pro batist. Dříve se jako kment označovala batistu podobná látka tkaná z jemné vlny, později ale vlnu nahradil len nebo bavlna. Dnes už se tedy kment od batistu neodlišuje a zmínky o něm najdete spíš v historických textech.

Etamín je bavlněná látka tkaná v řidší plátnové vazbě z velmi jemných nití. Na to, jak je jemný, je poměrně pevný a na omak tužší, protože nitě mají pevný zákrut podobně jako u voálu. Bavlněný a lněný etamín býval dříve velmi oblíbený jako podklad pod výšivku, v některých regionech se z něj vyráběly bíle vyšívané krojové součásti. Hodí se na lehké halenky, košile, letní šátky.

Hustě tkané, hladké, jen mírně splývavé bavlněné plátno. Látka je svou vyšší dostavou, jemností a hladkým povrchem, který získává kalandrováním, podobná batistu, ale má o něco vyšší gramáž a neprosvítá (s výjimkou hodně světlých barev). Linony se vyrábějí už od šestnáctého století; původně se tkaly ze lnu, časem z bavlny. Americké bavlny, které jsme zmiňovali v úvodu, jsou obvykle právě linony. Také slavné Liberty bavlny, které vyrábí anglická firma Liberty, jsou nejčastěji lawny/linony.

Popelín je velmi hustě tkaná, neprůsvitná, mírně tuhá látka. Tká se v rypsové vazbě, která je v principu stejná jako plátnová, ale v útku jsou o něco silnější nitě než v osnově, vzniká tedy charakteristické rypsové žebrování. Žebra vedou ve směru po útku (tedy po šířce, „přes látku“ – na rozdíl od žebrovaného úpletu, kdy žebra vedou po délce, „po látce“) a v případě popelínu jsou žebra velmi jemná, na první pohled téměř neznatelná. Popelín je pevná látka, která dobře drží tvar a tolik se nemačká, je proto oblíbená především na pánské i dámské košile. Díky své mírné tuhosti vypadá skvěle také na nabíraných šatech a sukních.

Historické označení pro levnější, obyčejné bavlněné plátno, někdy jednobarevné, ale většinou s potiskem. Kartouny se vyráběly od začátku 18. století v celé Evropě, původně jako napodobeniny dovážených tištěných látek z Indie (proto jejich anglické označení „indiennne“), které byly v té době velmi populární. V 19. století fungovaly v celé Evropě stovky kartounek – továren na kartouny. U nás byla velká a známá kartounka na Smíchově; v době své největší slávy zaměstnávala 7000 lidí.

Slovo „kartoun“ vzniklo zkomolením německého Kattun.

Pima není název látky, ale odrůdy bavlny: sklízí se z dlouhovlákenného druhu bavlníku a vyrábějí se z ní nejčastěji látky na pánské i dámské košile nebo kvalitní trička. Látka z Pima bavlny tak může být jakákoli, třeba plátno, popelín nebo úplet.

Spousta méně známých bavlněných látek už se nám do slovníčku nevešla. Třeba BARCHET, který už dnes znají jen nadšenci do historie a lidových krojů: je to látka podobná bavlněnému flanelu, není však počesaná (chlupatá) na líci, ale na rubu. PERKÁL je velmi hustě tkaná látka z jemných nití, která se dnes používá prakticky pouze na výrobu ložního povlečení. DREL je pevná, hustá látka tkaná v keprové vazbě, ze které se šilo pracovní oblečení (a stále šije – jen ho známe spíš pod názvem pracovní kepr nebo jednoduše montérkovina), korzety nebo potahy na matrace.

Výše zmíněné typy bavlněných látek jsou ty nejčastější, s kterými se setkáte na trhu nebo v historických pramenech. Pokud vám ve výčtu těchto nejdůležitějších bavlněných tkanin nějaká vyloženě chybí, napište nám do komentářů.